úterý 3. května 2016

Dezorientační běh - 11 Km

Dnešní cíl byl Malešický les. A dopadlo to, ale těsně nemuselo. Oproti normálně dám jen výřez mapy. Kdo mě chce ostalkovat stejně už dávno ví kde bydlím, a na cestě tam (přes Parukářku a Židovské pece) a zpátky se nic zajímavýho nestalo.



Ale zato v tomhle úryvku bylo mnoho zajímavých zastavení.
1. V tomhle místě jsem měla dle plánu běžet ještě po silnici, ale začínala tam taková boží lesní cestička, vyhodnotila jsem to jako správnej směr a vyrazila.
2. Má radost z boží cestičky netrvala dlouho. Narazila jsem na roh plotu, ktery jsem nečekala. S obavou, že vlastně nevím kde jsem, jsem se rozhodla se vrátit podél plotu na silnici.
3. Cestička končí zatarasená toitoikou. Srsly? Kus se vracím abych našla kudy to obejít.
4. Celá ta silnice byla rozkopaná a přehrazená auty a technikou. Musím projít kolem dělníků, zatvářit se zkroušeně aby mě nechali projít do Malešického parku.
5. Huráá, Malešický park. Doběhnu na jeden konec a tuším blízko les. Zvažuji jestli tam jít, že už mi cinklo 5 Km a neměla bych to hrotit, ale říkám si, že to tu aspoň trochu poznám pro příště a běžím nazdařbůh mezi domy,
6. Les nadohled ale za plotem! Lamácky jsem se zastavila abych se podívala na mapu.
7. Karlení pomohlo, díra v plotě nalezena!
8. Hurááá les. Běžet v lese je prostě třikrát tak dobrý než ve městě.
9. Sakra, zahrádkářská kolonie. Chvíli podél ní běžím, ale pak si vzpomenu, že jsem si slíbila, že to u ní otočím, a tak to s těžkým srdcem dělám.
10. Cože? Fuj, betonová cestička. Takhle si les nepředstavuju. Ale aspoň co nejvíc skenuju okolí abych plánovala příště.
4. Sakra, dovedlo mě to přesně zpátky k těm dělníkům. O-K. Snažím se se tvářit, že tam nejsem a rychle to proběhnu.


Povinná zpráva o stavu kolena: Malinko jsem o něm věděla, ale byla to jen taková informace, ne bolest. Hrozně jsem si ke konci užívala, že mě bolí víc svaly než kolena, že konečně mám možnost někam posouvat hranice možností.

Takže, nic už teoreticky nestojí v cestě běžeckým výletům. Vzít někoho s autem,nebo v horším případě sama hromadnou, vyjet k nějakýmu lesu, tam si hodinu, dvě běhat a zas se vrátit. Mě to zní skvěle. Jestli máte nějaký dobrý tip kam, dejte vědět.

A třeba se už brzo kvalifikuju i na nákup nějakého toho božího běžeckého batůžku. To už bych byla velká běžkyně :)

Jo a vlastně ještě jedna důležitost. runkeeper mi píše průměrnou rychlost 5:59 min/km! Yay! (Strava píše 5:45 a ISmoothRun 6:02, wtf, co s těma datama ten export dělá? Ale tím si to nebudem kazit) Tahle rychlost je zprůměrovaná i se zastávkama na semaforech, na protažení, na pití, na mapu atd. Takže reálně běžím rychleji. Každý ví, že 6:00 je hranice mezi během a joggingem a běžet rychleji je prostě větší zábava. Jen tak dál. Měla bych se někdy motivačně přihlášit na nějaký závod.

Původně tu mělo být nějaký hloubavý téma, ale nějak na něj nezbyly myšlenky... tak příště. Pokud se hloubavé téma do té doby nevyřeší samo.

A teď mě omluvte, jdu pít kešu máslo brčkem.

neděle 1. května 2016

Injekce do kolen (do) každé rodiny - 10.6 Km

Tak jsem zase začale běhat, po kolikáté už? Psát první příspěvek po dlouhé pauze je pro mě vždycky těžké, protože mám pocit, že musím shrnout vše, co se dělo v mezidobí. Abych tím pocitem netrpěla, tak ho poslechnu a zároveň i odpovím předchozí otázku, která určitě nebyla řečnická (co bych to byla za datasexuála kdybych tohle neuměla odpovědět?)

Kilometry za měsíc
Potřetí, ano. Mělo to takový standardní průběh. Nahypuju se, že mě to vlastně kdysi bavilo, vzpomenu si, že jsou to nejsnadněji pálené kalorie a vůbec už jsem zapoměla jak umí koleno bolet a vyběhnu. Na začátku jsem hodňoučká, půl hodinu, pár kilometrů, ale ta magická desítka kilometrů mě začne zase děsně lákat, a tak se vykašlu na pravidlo o přírůstku 10% kilometráže za týden a běhám jak o život.... a koleno začne bolet. Nebo obě.

Co sloupeček to jeden běh

Nicméně jsem se nahypovala kvalitně, a tak jsem se rozhodla to ještě nevzdat, a vyrazila za ortopedem. Nafasovala jsem Condrosulf jako minule, ale tentokrát navíc jsem dostala žádanku na magnetoterapii a injekci do pravého kolena. (To je to, co mě bolí víc)

Bystřejšímu čtenáři jistě již podle titulku došlo, kam to celé směřuje. Před chvíli jsem se vrátila z 10 km běhu a o kolenu jsem prakticky nevěděla! Yay a taneček! Condrosulfy zobu cca 10 dní, dvě 800mg denně a ty trochu pochybný magnetoterapie jsem stihla zatím tři. Takže to přičítám hlavně té injekci. Jako, jestli ještě nepříjde nějaká zrada, a fakt to takhle funguje, tak si klidně nechám kolena opíchat co půl roku, a všechno bude super.


Takže dneska jsem vyrazila s myšlenkou, že si dám jen pár koleček v Riegráčích, ale nakonec jsem to otočila na svůj oblíbený okruh, který v posledních měsících a bězích vylepšuji. Víte, že jsem nevěděla, že se to dá proběhnout z Vítkova k  Ekonomce po takovém tom mostíku u Florence? Od té doby co jsem na to náhodou narazila, se té cesty nemůžu nabažit.

K dnešnímu běhu patří ještě jedna složitost. Před cca týdnem mě rozbolelo zápěstí (jako uznejte, je to fér? Není to fér!), a když už to dál nešlo, tak jsem dostala od náhodného chirurga diagnózu zánět šlach a ortézu až k lokti. Teď už je to výrazně lepší, ale furt jsem nevěděla, jestli je dobrý nápad s tím běhat. Nakonec to bylo v pohodě, akorát jsem ji celou propotila. Usušila jsem ji při mytí sebe na slunci. Tak ať se ani neopováží někdy smrdět... nebo svědět :) .

A když už je tohle takový velký restartovací článek, tak bych chtěla znovustanovit smysl tohohle blogu. Nejzásadnější samozřejmě je to, že sem budu psát jak mě (ne)bolí kolena. Je mi jasný, že na facebooku to nikoho nezajímá, ale já mám prostě potřebu (sic!) to sdělovat světu. A pak nějaký další techničnosti o běhu. Druhotný účel je, že mě často při běhu napadají zajímavé myšlenky o mě a o světě, a mám pak často chuť se z toho vypsat. Takže pokud jsou publikovatelné, tak je publikuju. Třetí a samozřejmě nejdůležitější důvod je, že tohle je prostor kde můžu provozovat mnohé autohumory. (Kolik jste napočítali soukromých vtípků v tomto vydání? ). Možná divný, ale i facebook beru jako vážnější médium než tohle, možná i kvůli tomu, že mě tam sledují stovky lidí, které vůbec neznám a nevím co chtějí, Tady se můžu pustit ze řetězu.

Dřív jsem na závěr dávala písničku, která byla nějak relevantní, ale dneska bude něco lepšího. Mj jsem totiž testovala poslouchání podcastu za běhu. Jde to, ale trochu chvílema nedávám pozor a zároveň si nemůžu přemýšlet nad svýma věcma, takže je to takovej vlažnej úspěch. Nicméně, přišel mi velmi zajímavý. A na konci říkali, že pokud se nám to líbilo, tak to máme podpořit třeba sdílením. Takže pokud vás zajímají otázky o tom co je to vědomí, jak se pozná, jak interaguje s fyzickým světem, a jestli vlastně není náš vesmír jen simulace, tak pokračujte tudy https://www.samharris.org/podcast/item/the-light-of-the-mind